Skauti Jablonec nad Nisou
 
 

Hlavní menu:


Středisko - Kronika - Přejezd Jizerek 2002

Přejezd Jizerek 30.12. 2002

"K Přejezdu Jizerek se nic nového, či netradičního napsat nedá!", zlobí se kronikáři. "Vždyť to je tradiční akce!" Ale letos to opravdu neplatilo. Vývoj této akce byl překvapivý. Ale teď hezky popořádku. Sraz byl po pár změnách v 7:30 na nádraží v JBC. V 7:31 a 30 sekund na nádraží byli přítomni Skříťa, Piti a já. Sedm minut před odjezdem vlaku přiběhli Rákos, Cvrček, Štěně a Slonika. Baghéra nikde. Koupili jsme si lístek do Kořenova a čekali. 5 min před odjezdem vlaku přijel Baghéra. Vřítil se do nádražní haly a výrokem :"To si děláte srandu? V tomhle chcete jet?", nás naprosto odrovnal. Koukali jsme na něj jak vyjevení. Je sice pravda, že celou noc hustě pršelo a cestou na nádraží jakbysmet a že nám bylo jasné, že na vodní lyže se nic namazat nedá, ale přeci jsme "tvrďáci" z Jizerek, ne? Po krátkém ohledání jsme zjistili, že Baghéra to se zrušením myslí vážně. Lyže nikde neměl a lyžáky taky ne. Začali jsme silně uvažovat o jiných variantách. Bylo ale pondělí ráno. Cukrárny měly zavřeno. Domů se nám vracet nechtělo. Museli bychom stejně jenom uklízet své pokoje. Rozhodli jsme se, že do toho pudem. Když jsme došli až na nádraží, tak přece pojedem. Baghéra nakonec s "radostí" řekl, že pojede tedy s námi. Že nás dožene. Tak jsme tedy vyjeli.Cestou nám začal tuhnout úsměv. Odvrátit jistou zkázu nepomohlo ani, že "brácha s bráchou" (Ťapka s Orlem) volali Baghérovi, že jet nemusí. Ve Smržovce nás dostihla namakaná postavička."Já jsem vybavenej. Mně zima nebude. Ale vy za chvíli promoknete," prorokoval. Sice přestalo pršet a už jen poprchávalo, ale žádný med to nebyl. Vydrápali jsme se na naše "nazouvací" místečko. Obuli jsme lyže. Ani jsme nemazali. Vosky na vodu jsme s sebou opravdu neměli. Ujeli jsem prvních sto metrů. Respektive 200 m, protože po každém kroku následoval krok zpět. Ne, že by to klouzalo. Vůbec. Po úvodní rozjezdové pasáži jsem ale byla tak zrufaná, že jsem si připadala, jako kdybych těch 30 km už měla ujetejch. Bohužel ne. Byly ještě před námi. Stopa vůbec nebyla. Bruslit v poměrně hlubokém sněhu bylo úmorné. Klasika podkluzovala jako blázen. Baghéra se Cvrčkem jeli bruslením vepředu. No jo, ti namakanci. Ostatní jsme to na konci voje dupali. Ale doslova. Opravdu jsme šli, protože kdybychom se po skluznici chtěli sklouznout, riskovali bychom, že sjedeme zpět o pár metrů. Pod odbočkou na Soušskou přehradu byla první zastávka. Tady po pěti kilometrech jsme vždycky svěží a tak akorát rozjetí. Vždy se tady čeká jen na Otazníka aspol. Ale letos ne. Alespoň já jsem si na těchto pěti kilometrech přála a dokonce věřila, že to otočíme zpět. Anebo alespoň že přijde nějaký zázrak, že to třeba pojede nebo tak. Ale nepřišlo nic. Baghéra nejevil známky žádného rozhodování. Na rozdíl od nás věděl, do čeho jde. Po krátké pauze jsme tedy pokračovali dál. Naštěstí (nebo naneštěstí) je člověk tvor přizpůsobivý a tak jsme si na to, že to vůbec nejelo, zvykli. Sem tam se někdo pokoušel o bruslení jako ti dva šílenci vpředu, ale po deseti metrech to raději vzdal, aby nepadl vysílením. U křižovatky s cestou z Jizerky všechny naděje padly. Opravdu to pojedeme celé. Najednou jsme zjistili, že to není zase až tak hrozné. Při této rychlosti se dá squele kecat. V budce u Smědavy jsme dali pauzu. Když jsme totálně promrzli, pokračovali jsme dál (takhle zima nám bylo naposledy na rádcáku s BAGHÉROU v Bílem Potoce :)). Kasárenskou jsme místo za půl hodiny vydupali za hodinu. Proč to hrotit, že? Pak už jen poslední kopeček na Rozmezí a pak už jen skopečka. Jako vždy jsme jeli průsekem k Chatě Věčného mlčení. Vyryli jsme tam hezkou rejhu (příště dřív upozorněte na ten "hup" dole). Se rčením :"V očích smrt a na tacháči dvacet", jsme to sjeli až k Josefodolský přehradě (cestou jsme udělali zápis do vrcholového deníku na Yukonu). Na hrázi jsme si vyzkoušeli bruslení. Doslova. Byl tam led jako blázen. Pak jsme vyploužili "oblíbený" kopeček k Jablonecké chatě. Za kapličkou jsme sundali lyže. Na autobus do Janova jsme to Semerinkem vzali úprkem. Řidič na nás naštěstí a kupodivu počkal. Každý už se těšil na teplou postel, vanu a něco dobrýho k jídlu. Zážitky ale přece nemusí být pěkné. Hlavně když jsou silné!!!!!!!!

Lvíče


Poslední aktualizace: 30.4. 2006
Informace o webu
Junák, svaz skautů a skautek ČR | Skautská křižovatka | Rovernet | Teepek | Jablonec nad Nisou © Vojtěch Kurka 2006