Skauti Jablonec nad Nisou
 
 

Hlavní menu:


Středisko - Kronika - Krev, Pot a Slzy 2001

Krev, pot a slzy 19.-21.10.2001 - Bílý Potok

Půlrok se s půlrokem sešel a je tu další dlouho očekávaná R+R akce s drsným názvem Krev,pot a slzy, tentokráte pořádaná naším milým střediskem. KPS se konalo na oblíbené chatě v Bílém Potoce p.S.

Většina účastníků se sešla již 19.10.2001 na hlavním vlakovém nádraží v Jablonci n.N., aby společně vyjeli vstříc drsným horám. Na libereckém nádraží se k nám do vlaku nacpal jakýsi dívčí oddíl asi o 30-ti lidech, a tak jsme se zaťatými zuby museli přežít i společnou cestu Prdlavkou (název pro vagónek jezdící na trase Raspenava-Bílý Potok p.S.). Když vystoupili ve stejné stanici jako my, dostali jsme strach, že se snad ještě nakýblujou do naší chaloupky a oddechli jsme si, až když odbočili směrem na Hubertku. V chaloupce už byla spousta lidí(např.Baghéra). Postavily jsme se Slonikou před kuchyň a nikdo nesměl dovnitř, aniž by měl přezuvky, sic byl proklet navěky. Pro ty, co by o tom náhodou nevěděli: Před dvěma týdny jsme tu kuchyň my dvě drhly hodinu a půl kartáčema. Vybalili jsme kde se dalo. Poté se jedna polovina lidí odebrala do kuchyňě k živé diskusi, zatímco ta druhá vstoupila do garáře, kůlny, dílny, či co to bylo, aby se tam dvě a půl hodiny věnovala podivné činnosti, nesoucí jméno práce. Konkrétně: řezání dřeva(někdy i na čas), štípání dřeva a jeho následné odnášení a dělání třísek. Nutno ještě podotknouti, že práci se věnovala vždy jen cca polovina přítomných, ta druhá zastávala důležitou funkci odborných poradců nebo jinak řečeno otravných čumilů. Občas si však jednotliví lidé tyto funkce vyměňovali. Nakonec nás Baghéra musel od naší milováné činnosti odehnat, což je více než prapodivné. Večer jsme potom většinou kecali a trochu "čenžovali" dvojice na zítřejší závod.

Ráno nás probudil lahodivý zvuk kravského zvonce. Vstávali jsme s neskrývaným odporem. Za chvíli si nás zavolali dolů a tam jsme si obkreslili plánky, opsali úloly, které máme cestou splnit a vylosovali si svou K1. Baghéra nám oznámil, že letos nepůjdeme 40-ti kilometrovou túru, a tak že by se pro toto KPS hodil spíše název Jizerská selánka. Samozřejmě, že nám to bylo šíleně líto, nicméně zatlačili jsme slzu v oku , sbalili si potřebné věci a vydali se na cestu. Počasí se proti očekávání umoudřilo, dal se očekávat pěkný podzimní den. Bohužel jsem zapomněla číselné pořadí kontol, a tak doufám, že čtenáře tohoto mého skromného zápisu nikterak nepohorší, že je budu popisovat podle toho,jak jsem je se svým parťákem Šťeňourem navštěvovala. Tak tedy: Naše dvojice s pracovním názvem K+K(Křen+Koza neboli Štěňour+Líša) si jako první kontolu vylosovala stanoviště u sklály Nos, pod Frýdlantským cimbuřím.Stejnou počáteční kontrolu si vylosovali i Otazník a Klíště, a tak jsme tu "ďúďo" Kozí stezku absolvovali společně. Na smluvené místo jsme přišli v 9:15. Protože se všechny kontoly otvíraly až v 9:30, trochu jsme si odpočinuli. V 9:35 nám začalo být nápadné, že se zde ještě nikdo nenachazí. V 9:40 se objevil Bobr a řekl, že konrolu trochu posunuli. Pak jsme s ním šli po proudu Černého potoka asi 300m, ale vzhledem k náročnosti terénu nám cesta trvala 25 minut. Octli jsme se na malém plácku u břehu potoka.Tam čekal Piti a oznámil nám , v čem spočívá úkol.Musíme projít korytem , nejlépe po kamenech, třikrát ho přitom překřířit, pokud možno nespadnout do vody a nejlépe se při tom nezabít a musíme to všechno stihnout do 20-ti minut. Kdo jste už někdy stejnou nebo podobnou cestu absolvoval, víte jaké to je. Je to mokré, fyzicky a hlavně psychicky náročné, nebezpečné a absolutně skvělý. Pravděpodobnost, že se přitom namočíte je asi tak 99%. Nicméňě, stálo to za to (až na to, že jsem byla až ke kolenům mokrá). Podle mého názoru to byla jedna z nejlepších disciplín, ne-li nejlepší.Po této kontrole nás Klíště a Otazník opustili.

Další konrola nás čekala přímo na Frýdlantském cimbuří. Tam nás zachumlaná do spacáku a s čepicí na hlavě vyhlížela Cvrček. Když jsme jí začaly nadávat, že se ulejvá, bránila se , že ani nevíme, jaká je jí chudince zima a jak trpí (dobře jí tak). Na této kontrole jsme si prověřili své znalosti "šutrologie" a kopání tanisáku přes kořeny buků (není to tak jednoduché,jak se zdá). Měly jsme v plánu, že jako další navštívíme kontrolu v Šolcových skalách a také jsme tam podle našeho mínění zamířily. Těsně pod Frýdlantským cimbuřím jsme potkali Křečka a Golema a ti se nás ptali, jestli jsou dobře na Hajním kostele.Chudáčci, málem oba umřeli smíchy, když jsme jim oznámily pravdu. Kdybych já byla na jejich místě, tak bych se vzhledem k terénu, kterým ti dva ubožáčci prošli, nejspíš udusila vzteky. Nicméně jsme se rozloučily a pokračovaly ve své cestě. Nejprve jsme měly v úmyslu sledovat jakousi stezku, která byla na mapě, ne však zde. Tedy byla tady, ale asi po 200 metrech se ztratila a my jsme pokračovaly přes vývraty, pařezy, klády a jiné nepěkné překážky. Několikrát jsme tipovali, které z té spousty skal okolo budou asi ty Šolcovy. Nakonec jsme dospěli k jedné skále, kde jsme potkali horolezce a ti nám oznámili,že jsme nedaleko Hajního kostela. Teď teprve nám došlo,že jsme šli úlně na jinou stranu, protože Šolcovy skály se nachází východně od Frýdlantského cimbuří, zatímco Hajní kostel leží severně od něj. Zas tak moc nám to nevadilo,protože tady bylo také jedno stanoviště a to horolezení s Baghérou a Šotkem. Náš úkol byl obléci se do sedáků, jeden z dvojice měl slanit dolů a zachránit tam psa, kterého představoval plyšový medvěd a opět vylézt nahoru. Druhý z dvojice jistil. Potom jsme ještě měli svázat 2 lana na panenku a mohli pokračovat v cestě. Tak teď už jsme se definitivně vydaly na Šolcovy skály. Dokonce jsme narazily i na Čínskou "stezku". Stezka to byla možná tak před 100 lety. Nicméně jsme teď dorazily k našemu vytouženému cíli, kde už nás netrpělivě očekávala Potík. Na této kontrole nás čekalo poznávání dřev. Je podivohudné, že i takové dřevo, jakým jsem bezesporu já, poznalo pouze 2 dřeviny z 10-ti. Pak nás zde čekala ekohra "Okno do země", kterou jsem si nazvala "Desetiminutový civění do hlíny". V tom totiž tato hra spočívala. Měli jsme odhrnovat hlínu a pozorovat živočichy. Vzhledem k tomu,že z mnou odhrnovaného kousku půdy, se nejspíš všechno živé odstěhovalo, mi nezbylo nic jiného, než civět do hlíny. Jelikož jsme se na první kontrole velice zdržely, musely jsme začít docela spěchat. Velice nás překvapilo, že podél Bílého potoka, kudy jsme teď šly vedla docela dobrá pěšinka(rozhodně lepší,než ta Čínská) i když na plánku vůbec nebyla vyznačena. Zvláštní okolnost. Na kontrole u potoka byla Rákos. Měly jsme se přemostit přes potok, přeskočit ho pomocí "tyče" a přejít nebo překoníčkovat po kládě. Chtěla bych vzdát čest všem těm odvážlivcům, kteří tu kládu přešli, podle mě to byl nadlidský úkol.Ale co nezvládne člověk, to zvládne vzorný skaut, že? No, tak radši dál.

Čas nás začal už nepříjemně tlačit, na kontrolu k Sojce, která byla už nedaleko od Bílého Potoka jsme dorazily 7 minut před "zavírací dobou". Tady nás čekalo něco jako orienťák s pamětí, protože jsme neměly mapu. Poslední kontrolu jsme bohužel nestihly, tak ji jen tak rychle popíšu.Nacházela se blízko kontroly, kde byla Sojka a byla někde u Černého potoka. Nad disciplínou, kterou bylo pečení hada bděl Ducho a Kalimero.

Do chalupy jsme dorazily asi v 16:30 a spousta lidí přišla ještě dlouho po nás. Čekal na nás gulášek vařený Srnkou a Čiperkou. Samozřejmě, že jsme zaměstnávali vykládáním svých dnešních zážitku a bouřlivě jsme vítali každého nově příchozího. Večer se vyhlásily výsledky, které jsou napsané jinde a četly se také dnes vytvořené básně. Po vyhlášení docela dost lidí odjelo domů, ostatní šli odlévat z cínu a věštili, co je čeká. A protože většina z nás (nevím jak ty velký,ale my malí určitě) byla unavená, šli jsme spát.

Ráno jsme se probudili úplně sami. Slunce nakukovalo oknem do pokoje a nám se ani za nic nechtělo vstávat a říkali jsme si, že dnes nebudeme vstávat, že tu budem ležet až do pondělí. Z našeho krásného snění nás vytrhl Šotek, který k nám přišel na návštěvu se známým libozvučným kravským zvoncem. Nic naplat, museli jsme, ač velice neradi, vstávat. Do jednoho jsme se shodli, že se v našem pokoji nenalézá nikdo, kdo by se včera účastil závodu a něco ho nebolelo, tudíž bysme mohli směle založit klub invalidů (nebo hypochondrů). Sbalili jsme si batohy a dali se do otravného, ale nutného úklidu. Vyluxování velkého pokoje se aktivně ujal Otazník, který nám přitom mimo jiné předvedl kulturní vložku v podobě písně Stín katedrál.

Když bylo jaksepatří uklizeno, ti, kteří spěchali(nebo byli líní) odešli na vlak, ti kteří nespěchali a nebyli zas až tak líní se vydali vstříc horám, aby je překročili ,a tak se dostali domů. Během dopoledne se obloha zatáhla, na vrcholcích byla docela zima, ale byla to pěkná cesta, Štěně konečně viděla svou vytouženou Bílou smrt a všem bylo dobře.

Tak optimisticky končím tuto akci s pesimistickým názvem Krev,pot a slzy.

Liška

Výsledky závodu

Pořadí Dvojice Body
1. Mlska a Kýťa 144
2. Prskavka a Lvíče 138
3. Křeček a Čeče 135
4.-5. Skřítek a Svišťík 115
Sloníka a Tučňák 115
6. Martina a Honza 95
7. Liška a Štěně 86
8. Golem a Křeček 75
9.-10. Diblík a Prášek 73
Klíště a Otazník 73

Jedním z úkolů bylo napsat báseň, která bude mít obsažena určitá daná slova. Zde jsou básně, které dvojice vytvořily:

Obsah:


Honza a Martina

V řadách bližních svých jsem černou labutí
namísto abych si o víkendu hověl
já koupím do Jizerek lístek zpáteční
a celý den jsem jednou nohou v hrobě.

Azimut bílý potok krokům nastavím
když mě události dnešního dne mrzí
a tak elegantně a s přehledem zarazím
ten vodopád krve, potu, slzí.
Zpět na obsah

AZIMUŤÁK
Čeče a Křeček (Tanvald)

Musím do Bílé labutě
dříve než půjdu na kutě
chci si tam zakoupit buzolu
abych se zúčastnil závodu.

Záludná trať probíhá Petřínem
tam černý vodopád určitě neminem
naměřím azimut od Petřínské dráhy
do cíle doběhnu určitě záhy.
Zpět na obsah

Mlska a Kýťa

"Nebuď labuť pronesl temně Baghéra,
100 kiláků v terénu, to je přece nádhera!
Prolézt vodopád černého potoka
to zláká každého člověka".

Hodíš jižní azimut v bílých peřejích
pak tě ale přejde smích.
Pochopíš že je žula drsnej kámen
to je konec básně. Ámen.
Zpět na obsah

Prskavka a Lvíče

Bylo to včera za šera,
kdy v Bílém Potoce z večera
seděla u stolu parta bláznů.

Smála se zvesela
a přitom věděla,
že stejně jako labutě neplují pod jizerskými vodopády,
závody ve spacáku nebudou a jsou bez nálady.

Ráno černo jako v pytli
a pak už to do nás mydlí.
Běžte tudy a pak dál,
kdo pak azimutu by se bál.
Zpět na obsah

Tučňák a Sloníka

Azimut k černému vodopádu
to je jak zlý sen za námi vzadu.

Zlý sen vzadu vyčkává
až skončí naše hra.

Když hra konečně končí
všichni se na noc loučí.
Zpět na obsah

JIZERSKÁ SELÁNKA
Skříťa a Svišťa

Na lano se každý věší
Bílý potok už se těší
Černý potok teče
had už se nám peče.

Vodopád má kluzké šutry
ovšem vylízt ho je nutný
azimut nás vede k cíli
budeme tam každou chvíli
jsme mokrý jak labutě
těšíme se na kutě.
Zpět na obsah

Prášek a Ďiblík

Černý potok, bílá labuť
vyvolává v nás dost nechuť.
K cestě další příkrou strání
kde úkoly své shání.

Naše dvojka ve chvilce vezdejší,
když Dibla Práška konejší
že azimut správně zvolíme
kde vodopád skrývá se dovíme.
Zpět na obsah

Klíště a Otazník

A jsme zase po roce
v chatě v Bílém Potoce
Ráno všichni bez dechu
vylézají z pelechu.

Všichni se na závod těší
škoda že je jenom pěší
my v závodě obstojíme
protože se nebojíme.

Když jsme březovou věžičku hledali
dvě černé labutě tam snídaly
říkaly:" azimutem nechodíme
protože mu nevěříme".

Všichni už jsou ve spacáku
dávají si do čumáku
a my máme mokro v pohorách
a bloudíme po horách.
Zpět na obsah

JAK JSEM JEDNOHO DNE DOSTAL CHUŤ NA LABUŤ
Liška a Štěně

Dneska ráno jsem dostal chuť
na bílou, křehkou - na labuť.
U Černého vodopádu, bylo to už k ránu,
začal jsem se strašně těšit na tu božskou manu.

Dle mnou změřeného azimutu,
rybník s labutěmi se nachází v zákrutu.
Možná jsem trochu zvláštní zdám se vám
to hlavní však je, že si pochutnám!
Zpět na obsah

Golem a Křeček (Jbc)

Bílá labuť plavala podle azimutu,
doplula k velkému vodopádu,
doplavala k němu,
uviděla pěnu.
Pěna ji pohltila,
a labuť zabila.
Zpět na obsah


Poslední aktualizace: 30.4. 2006
Informace o webu
Junák, svaz skautů a skautek ČR | Skautská křižovatka | Rovernet | Teepek | Jablonec nad Nisou © Vojtěch Kurka 2006